Výlet do Nových Hradů aneb Quo vadis?

Byly to pohledné ženské, takové hubaté, na mě působily sympaticky. Na nádraží se dohadovaly, kam pojedou. Pak si přisedly do stejného vagónu. Jely do Nových Hradů. Jako já. Jejich hovor se nedal neposlouchat.

„Tak co tvoje kameny?“ Obětavá reagovala podrážděně. „No, až za 14 dní, nikdo to neřeší, ale jinak furt čůrám, asi mám močák.“ „Ty bys měla zůstat z práce doma, rozčílila se Pracovitá. Zdeněk má zvýšený cukr, svěřila se Citlivá. Tak ať si ho neměří, reagovala Pracovitá. A co mu má teda vařit? Teplé obědy, suše podotkla Vtipná.

Holky, já už toho mám dost, Vtipná se tvářila zdeptaně. Včera jsem si sedla a řekla si: už nechci nikoho vidět. Děti s vnoučaty ať jdou někam... Pepíku, jedeme do lázní. A hned jsem to na internetu objednala.

Po chvíli jsem ucítil vůni mandlí. “Holky“ vyndaly kalíšky. Ta tvoje mandlovice je prostě nepřekonatelná, Organizátorka to do sebe obrátila.

A kdy bude to divadlo? Snažila se Organizátorka. Jo myslíš ty Marie a Magdalény? Dvě hodiny tam nevydržím a Na půdě už jsem spala, řekla Obětavá na nabídku představení Plíce na scéně Na půdě. Nikdy jsme tam nespaly, oponovala Pracovitá. Jo, jednou v létě jsme si drcly, řekla Organizátorka. Já ne, ale vy jo, nedala se odbýt Pracovitá.

Holky budeme vystupovat, ozvalo se.

Škoda, byla to docela zábava, pomyslel jsem si zklamaně. Když opustily vlak, jakýsi mladík odpoutal svůj zrak od mobilu. Konečně ty píči vystoupily……………